Rodičovská je trénink krizového managementu, říká headhunterka. Jak se po pauze úspěšně vrátit do hry

Vrátit se po několika letech s dětmi do pracovního procesu může připomínat skok do rozbouřeného oceánu bez záchranné vesty. Svět venku pádí dopředu, technologie se mění a v hlavě se často usídlí neodbytný pocit, že „nám ujel vlak“. Je to ale skutečně tak, nebo si ten největší blok neseme jen ve své mysli?

O tom, jak dnes vypadá český trh práce, kde jsou firmy k rodičům nejvstřícnější, a proč byste v životopise neměly „kamuflovat“ čas strávený péčí o rodinu, jsme si povídali s Dagmar Klimtovou. Zkušená headhunterka, která se v oboru pohybuje přes dvě dekády, v rozhovoru otevřeně sdílí nejen trendy z praxe, ale i svůj vlastní příběh, kdy jí návrat do práce zkomplikovaly nečekané životní rány.

Jak dnes vypadá trh práce pro ženy vracející se z rodičovské dovolené? Co je pro ně největší výzva?

Když to srovnám s obdobím, kdy jsem byla na rodičovské dovolené já (tedy před více než 20 lety), situace se razantně změnila. Tehdy téměř neexistovaly zkrácené úvazky. A když, tak to byla výjimka.  Nyní už tam, kde to provoz a charakter práce dovoluje, zaměstnavatelé umožňují zkrácené či flexibilní úvazky kombinované s prací z domova. Pomohl tomu jak vývoj technologií, tak covid, kdy i ti nejzarytější odpůrci home-office zjistili, že to jde. 

Ve kterých oborech je aktuálně přetlak, a kde naopak firmy lidi nejvíce hledají?

Hodně záleží na regionech, ale všeobecně je dlouhodobě nedostatek kvalifikovaných lidí v oblasti zdravotnictví, dále v gastronomii, chybí učitelé, IT a datoví specialisté a jiné technické profese a řemesla (stavebnictví, logistika aj.). Ve větších městech je také stále poptávka po asistentkách a asistentech prodeje. Všeobecně hůře se hledají volná pracovní místa v humanitních oborech, v oblasti kultury, společenských věd i výzkumu, v administrativě. 

 Jsou zaměstnavatelé skutečně otevřenější zkráceným úvazkům a flexibilitě, nebo je to spíše marketing?

 Stále více je to realita, samozřejmě tam, kde to charakter práce a provoz umožňuje.

Mnoho žen má pocit, že během rodičovské „vypadly ze hry“. Je to reálný handicap?

Zde je obtížné zevšeobecňovat. Hodně záleží na životním přístupu, aktivitách a osobnosti každé ženy, na prostředí, ve kterém žije. Žena, která si udržuje vztahy s bývalými kolegy, zajímá se, co se děje v oboru i na konkrétním pracovišti, udržuje krok s vývojem technologií, má celkově přehled o dění mimo svou rodinu, se samozřejmě vrací do zaměstnání mnohem snadněji a sebevědoměji než žena, která se s příchodem dítěte zaměřila pouze na jeho výchovu a péči o rodinu a pomyslně za sebou spálila mosty. 

Mohu uvést příklad jedné své známé, která se na mě obrátila v souvislosti s hledáním práce poté, co se starala o své 3 děti a chod rodiny, a po 15 letech byla z důvodu rozvodu nucena najít si práci. Velmi inteligentní, vzdělaná žena, která manažersky řídila chod rodiny, měla tedy koordinační a plánovací schopnosti, velmi dobrou jazykovou výbavu, ALE naprosto jí ujel vlak v oblasti práce s počítačem, chyběly jí základní uživatelské schopnosti práce se základními programy. 

Sama jsem se setkala s tím, že zaměstnavatelé hledají cesty, jak se svých zaměstnankyň po návratu z rodičovské zbavit, nebo je tlačí zpět na plný úvazek, který je s dětmi v podstatě nemožný. Máš vhled i do tohoto? 

Tohle je opravdu hodně individuální. Často to vysvětlují tím, že individuální pracovní doba omezuje komunikaci a snižuje efektivitu týmu. Asi opravdu převládají ti konzervativnější, ale jsou i výjimky.

Máš  nějaké tipy, jak správně komunikovat rodičovskou dovolenou v životopise, aby nepůsobila jako slabé místo?

Životopis má odrážet realitu a rodičovská dovolená není a neměla by být vnímána jako ostuda. Nijak bych to tedy nekamuflovala. Ale je dobré zmínit, jestli se žena věnovala ještě i jiným, byť třeba "jen" občanským aktivitám, jestli se vzdělávala apod.

Jaké dovednosti ženy během rodičovské dovolené rozvíjejí, ale často si to ani neuvědomují? A jak je přeložit do jazyka zaměstnavatelů?

Často jsou to tzv. soft-skills, které jsou ale v zaměstnání velmi důležité: komunikace, motivace, naslouchání. Dále potom koordinace, plánování, stresová odolnost, schopnost předvídat, schopnost krizového managementu, schopnost reagovat flexibilně na změny, péče o druhé, empatie. 

Kdy je ideální začít návrat plánovat a jaké konkrétní kroky udělat jako první?

Ideální je mít nějaký plán již před nástupem na mateřskou dovolenou - jak dlouho chci být na rodičovské dovolené, jaké budu mít (nebo si vybuduji) zázemí, které mi umožní návrat do zaměstnání. Nezbytný je rozhovor se svými nadřízenými, jaké jsou možnosti ze strany firmy. A podle toho všeho postupovat: udržovat vztah s kolegy, zajímat se o dění a vývoj, udržovat tempo s vývojem technologií, číst, v rámci možností nerezignovat na sebe, a to po všech stránkách.

Leckdy si žena situaci naplánuje i dohodne se zaměstnavatelem, ale, jak se říká "člověk míní, život mění". Osobně se mi to kdysi stalo. Na mateřskou jsem odcházela s dohodou, že se postupně budu opět zapojovat po půl roce. Dcera ale měla zdravotní handicap, který sice nebyl vážný, ale po dobu jednoho roku jsem s ní 6x denně musela cvičit vojtovu metodu. Poté jsem onemocněla já a návrat se nechystal. Do práce jsem se tedy vracela klasicky po 3 letech rodičovské dovolené.

Jsou ale situace, kdy se už žena po rodičovské dovolené nemá kam vrátit. Zde jsou důležité kroky: 

1. začít u sebe: co umím, co mě baví, jaká je moje kvalifikace a pracovní zkušenosti, jaké jsou moje časové možnosti, co bych ráda dělala v ideálním případě, jaký by byl můj dream job a firma snů?

2. podívat se po nabídkách práce a požadavcích na znalosti a zkušenosti

3. porovnat to s tím, co umím a mohu nabídnout. Je něco, co je potřeba se doučit? 

4. naplánovat si jak se budu dovzdělávat (kurz, on-line, literatura, "doučování" s kamarádkou - odbornicí) a v jakém časovém horizontu

5. připravit si kvalitní strukturovaný životopis, který podtrhuje ženiny znalosti a schopnosti (případně se poradit s odborníkem)

6. oslovit potenciální zaměstnavatele z mých firem snů (i když nenabízejí konkrétní místo)

7. reagovat na relevantní pracovní nabídky (poslat životopis a motivační dopis) a nebát se ozvat se po 10ti až 14ti dnech s dotazem, jestli jim životopis přišel a jaké jsou další kroky

Má smysl si během rodičovské doplnit rekvalifikaci? Pokud ano, v jakých oblastech je dnes největší šance na uplatnění?

Určitě je nutné udržovat si dobrou znalost práce s počítačem. Rekvalifikace je často dobrým a někdy i jediným řešením. Obory, kde je stále nedostatek kvalifikovaných zaměstnanců jsou IT a datoví specialisté, zdravotnictví, sociální sféra a služby (zdravotní sestry, ošetřovatelé, pečovatelé, specialisté, gastro, učitelé).

Jak poznat firmu, která flexibilitu opravdu žije, a ne jen uvádí v inzerátu?

Je dobré ji sledovat na relevantních sociálních sítích, ale i různých platformách, které hodnotí firmy jako zaměstnavatele. Pokud se dostanete na pohovor, připravte si otázky, jak konkrétně se flexibilita práce projevuje v každodenním pracovním životě firmy/oddělení, jaké jsou zvyklosti a možnosti.

Je lepší na pohovoru otevřeně říct, že mám malé dítě, nebo tuto informaci nezdůrazňovat?

Pokud nemáte speciální potřeby, které výrazně ovlivňují Vaši pracovní flexibilitu, nezdůrazňovala bych to. Ale na druhé straně ani není třeba zapírat, pokud na to přijde přirozeně řeč. Jen doplním, že na pohovoru by se Vás na to, kolik máte dětí a v jakém věku, zaměstnavatel ptát přímo neměl. Je to nekorektní otázka, ale někdy se to tak přirozeně vyvine a i vy stočíte téma tímto směrem.

Je návrat z rodičovské častým momentem kariérní změny? A jak poznat, že změna je skutečně správný krok?

Zde je to opět hodně individuální a záleží na zázemí ženy, oboru, v němž pracuje, pozici, kterou zastávala, jejích životních hodnotách. Všeobecně ale: u žen se během MD a RD často mění motivace a přístup k životu a práci, hledají work-life balance, už je nefascinuje to, co dříve, hledají práci, která pro ně bude smysluplnější. To vede ke kariérní změně, která ale nemusí být drastická. U někoho dojde k razantnímu přehodnocení, které je často vynucené tím, že typ práce, který žena dělala, je hodně náročný, neumožňuje například časovou flexibilitu, je nutné často cestovat apod. A jak to žena pozná? Na tom, že je spokojená.

Co byste vzkázala ženám, které mají pocit, že „už je nikdo nebude chtít“? Jaký je první malý krok, který mohou udělat hned teď?

 Radila bych jim začít u sebe: podívat se, co všechno jsem v životě dokázala, jaké nesnáze jsem překonala, komu všemu a jak jsem pomohla, co jsem se naučila. Prostě ocenit se za to, kdo jsem, a na tom stavět. Jeden z mých oblíbených citátů je citát Matky Terezy: „Když chceš spasit svět, jdi domů a miluj svou rodinu." A to přece není málo!