Muži jsou citlivější, než si většina žen uvědomuje, říká tantrická průvodkyně Lucie Bečková

Dodnes si pamatuju, kdy jsem poprvé na Lucku narazila. Na Facebooku na mě vyskočilo její video, kde naprosto spontánně tančila na hudbu a nevypadalo to, že řeší, jak při tom vypadá, nebo co si o ní kdo myslí. Právě díky Lucce jsem později pochopila, že tantra je mnohem víc, než jen erotická masáž a dlouhé pohledy do očí. Ona sama ostatně dobře ví, o čem mluví, protože se tímhle tématem zabývá už sedmnáct let.

„Tantra mi do života přišla zhruba v patnácti. Už si vlastně ani nepamatuji, kde jsem to slovo vzala, že jsem ho začala googlit. Dost zřetelně si ale vybavuju to vnitřní rozechvění, že jde o něco hlubokého, tajemného a pro můj život zásadního. A moje intuice se nepletla," usmívá se žena, která se dnes tantrou živí.

V první části rozhovoru jsme si povídaly o tom, co důležitého Lucku tantra naučila o ženství, mužích i o Bohu.

Kdybys měla říct tři praktické věci, které tě tantra naučila a které ti výrazně zlepšily život, které to jsou a proč?

První bych zmínila věnování, anglicky consecration, což se volně překládá jako „učitnit něco posvátným". Zjednodušeně řečeno jde o techniku, mimo jiné podporující náš osobní vztah s Bohem stvořitelem a život ve službě, respektive v souladu s vyšším vedením. 

Řeší to mé rozhodovací paralýzy. Vnáší světlo do chaotických momentů, kdy „můj člověk” neví kudy kam. Pomáhá mi to s vnitřními konflikty mezi tím, co chci nebo si myslím, že chci a co je správné a integrované z pohledu Boha. Na nic v životě díky tomu nejsem sama. Právě naopak, nechávám se podporovat a vést tím nejlepším, nejmoudřejším a nejodpoutanějším, co je - životem samotným. Jinými slovy - nechávám skrze sebe projevovat Boha a jeho vytříbené kvality.

Hojně tenhle přístup používám i při práci. Nemasíruju já. Masíruje skrze mě on. Nekoučuju a nevedu workshopy já. Nechávám Boha tvořit skrze mě. Jsme parťáci. Jak zpívá má oblíbená umělkyně Fia ve svých skladbách: „Spirit move me, where would you have me go? Spirit show me, what do I need to know?” či esenčně „Use me God, I am Yours.”

Mimochodem, slovo Bůh můžete vyměnit za slovo vesmír či existence. Možná tak pro vás bude přístupnější se k tomu, co tento svět stvořilo a neustále tvoří, upřímně a ze srdce vztáhnout.

Druhá věc je takzvaná erotická milostná kontinence. Přesně tahle „práce se sexuální energií” většinu lidí k tantře přitáhne. Ráda bych ale zdůraznila, že vůbec nejde jen o oddělování orgasmů od ejakulace, dlouhé pohledy do očí nebo hlazení peříčky, jak si možná většina lidí myslí.

Toto velmi komplexní učení mi pomohlo pochopit a stabilizovat výkyvy energie a nálad, prohloubit a zkvalitnit milování, začít opravdu milovat sama sebe i druhé. Zesílila mi kázeň, intuice, empatie. Díky kontinenci jsem živější, hravější, citlivější, smyslnější. Je to velmi přínosná oblast tantry, kterou doporučuju prozkoumat. 

Za třetí je to něco, co bych nazvala „umění být ženou". Díky tantře lépe chápu, „co se tu po mě chce”. Jak se v tomto světě orientovat a navigovat jako bytost v ženském těle. Jaké jsou dary ženství a jak je používat. Jak si samu sebe užívat. Jak pracovat s nedostatky či výzvami, které mě jako ženu chtě nechtě ovlivňují. A v neposlední řadě mě vybavila mapou po světě mužském, což se hodí, obzvlášť, pokud nějaké muže v životě máte či mít chcete.

Říkáš, že se necháváš vést Bohem, neboli něčím vyšším, co nás přesahuje. To zní moc hezky, ale jak to u tebe vypadá v praxi?

Ráda to vysvětlím. Třeba se chystám v pátek večer na ecstatic dance. A nevím, jestli se mi chce, nebo ne. Tak se pohodlně posadím, zavřu oči, dám si pár hlubších nádechů a výdechů, uvolním tělo. Z co největšího klidu, který v tu chvíli zvládnu vykouzlit, se vnitřně obrátím k Bohu se slovy: „Bože, věnuji Ti plně a bezpodmínečně všechny plody, plynoucí z mé účasti na dnešním ecstatic dance. Prosím o Tvé požehnání.” A čekám na odpověď. Je-li kladná, cítím úlevu, jasnost, pevnost. A především zalije celou mou bytost nová svěží energie. Jako by mě prostoupila Boží přítomnost, která se spolu se mnou na tanec vydává a těší.

Pokud bych měla raději zůstat doma, nebo se věnovat něčemu jinému, neucítím žádnou změnu. Je to, jako by Bůh říkal: „Toto dnes pro Tebe není, milovaná.” Případně „Hele, klidně tam běž, ale beze mě. Ať to dopadne jakkoliv, následky poneseš sama.“ To už ale zabíhám do tématu karmy a na to tu nemáme adekvátní prostor a čas…

Druhý příklad dám z mojí „práce". Pár minut předtím, než mi přijde klient například na celodenní péči, provedu podobný postup. Zvnitřním se a provedu techniku věnování. Prosím Boha, aby byl s námi po celou dobu přítomen, vedl má rozhodnutí, vkládal mi do úst svá slova, aby dohlížel a pomáhal naplnit záměr, stanovený pro dané sezení. A opět - čekám na odpověď. Součástí kladné odpovědi je pak nejen samotné požehnání (jakoby schválení dané činnosti), ale také energie a kvality, které budu potřebovat.

Tohle mimochodem vysvětluje mou odpověď na otázku, kterou často od lidí dostávám, a to jak je možné, že mě práce s klienty, a konkrétně tahle celodenní opečování, nevyčerpávají. Je to jednoduché, nejsem na ně totiž sama.

Jaké jsou podle tebe ty největší dary ženství? A dokážeme je my dnešní ženy užívat správným způsobem, nebo je spíš odmítáme či zneužíváme?

Dary ženství vnímám spíš jako kvality bytí než jako dovednosti či vlastnosti. Například:

Propojenost se životem a smysly, umění vychutnávat si přítomný okamžik, detaily a zdánlivé maličkosti

Schopnost jen tak být, odpočívat, zdrojovat, pečovat, milovat, vyživovat, zahrnovat

Zářit, inspirovat a pozvedat mužství - obrazně i doslovně

Vnímat přírodu, cykly, jemnohmotnější světy, magii

A jestli umíme tyto dary jako ženy dnešní doby přinášet? No, ten tlak na výkon všude okolo nám to moc neulehčuje… a taky vnitřní, často dost intenzivní urputnost v tom, být hlavně samostatné a mužům rovné. Jsme ženy, ne muži. Máme být ženami, nikoliv muži. Jako bytosti jsme všichni rovnocenní. To ale neznamená, že máme být stejní.

Můžu jako žena vydělávat peníze? Vést firmu? Stavět domy? Organizovat týmy? Jasně, že ano. Ne nutně ale jako chlap - chladně, výkonově, podle tabulek. Ženství nám vnitřně neustále připomíná, že nemusí být žádné zítra. Proto si touží každý den vychutnat. Uprostřed porady si zatančit. Vyzdobit kancelář květinami. Vyprdnout se na tabulky a poklábosit s kolegyněmi u dortíku. Málokterou z nás bude opravdu hluboce a dlouhodobě vnitřně naplňovat házet v dešti hlínu lopatou či seškrabovat z asfaltu zbytky autonehody…

Ženské kvality se projevují náročně, když je vnitřně odsuzujeme. Pokud vám krásná, uvolněná, hravá a nežná tančící žena přijde jako neschopná ezo blbka. Pokud se necháte společností přesvědčit, že další hodina či dvě v práci mají větší hodnotu než tichá kontemplace u západu slunce. Pokud raději necháte svou záři vyhasnout poznámkou o tom, že jste moc, než abyste prohlédly, z jakého zranění takový komentář vychází. 

Zaujalo mě, že jedna tvoje klientka napsala, že se díky tobě naučila opravdu odpočívat (ne jen jako). Co pro tebe tedy opravdový odpočinek znamená?